Jdi na obsah Jdi na menu
 


HISTORIE RANGERS

 

KUPŘEDU!

Akce jednotek Rangers a samotných Rangers přispěly mnoha statečnými a smělými činy do Americké historie. Je to příběh opakujícího se vynikajícího velení spojeného s válečným uměním. Během celé vojenské historie USA, byly jednotky Rangers formovány, když bylo třeba jejich vysoké úrovně. Rangers v minulosti položili základ, ve kterém Rangers dnes pokračují a staví na něm. Současný Ranger, je muž, který splnil požadovaný náročný výcvik v U.S. Army, dnes U.S. Army Ranger Course. Tato strana je adresována Ranger kurzu, kurzu ve kterém se z vás stane tvrdý, zdatný a vysoce sebejistý bojovník. Současný směr Ranger kurzu, individuální výcvik místo obecného, byl iniciován v lednu 1952, když U.S. Army Infantry zřídila první Ranger kurz ve Fort Beningu v Georgii. Ranger kurz dává příležitost vojákům se prakticky vyvíjet a projevit skryté rezervy. Kurz je orientován k vnitřnímu rozvoji pomocí stresů, student má být schopen fungovat pod těžkými psychickými a fyzickými stresy. Důraz je kladen na reálnost a náročnost bojových cvičení. Pěchotní střelecká brigáda a střelecký oddíl vedoucí hlídkové operace používá pro individuální zdokonalování cvičební vozidlo. Ranger kurz je cvičení v použití současné taktické doktríny. Mimořádný důraz je kladen na rozvoj vojenských dovedností na úrovni řízení a vysazení vzdušného výsadku, útoku ze vzduchu a námořního výsadku velikosti oddílu a čety. Tyto materiály byly navrhnuty k seznámení budoucího studenta s historii Amerických Rangers a s požadavky kurzu. Dále k seznámení velitelů s finálními výsledky Ranger kurzu, z čehož může profitovat, když se jeho vojáci řádně připravují ke kurzu a zaslouží si používání U.S. Army Ranger tab.

HISTORIE AMERICKÝCH RANGERS

Historie amerických Rangers je dlouhá sága statečnosti, smělosti a vynikajícího velení. Je to příběh o mužích jejichž bojové umění zřídka kdo předčí. Jenom jejich nejzářivější činy jsou zde uvedeny. Rangers byli poprvé zorganizování v roce 1756 Majorem Robertem Rogersem, rodákem z New Hampshire, sesbíral 9 kompanií amerických kolonistů bojujících pro Brity během britsko-francouzských a indiánských válek. Technika a metody operací Rangers byla neodmyslitelnou součástí boje amerických hraničárů. Ať tak, nebo onak, major Rogers byl prvním kdo je aktivoval a začlenil do doktríny stálých bojových jednotek. Typ boje použitým prvními Rangers byl dále rozvíjen během revoluční války Danielem Morganem, který zorganizoval jednotku zvanou "Morganovi střelci". Podle generála Burgoyna byli Morganovi muži nejlepší jednotkou kontinentální armády, všichni elitní střelci. Další známá jednotka Revolučních Rangers byla organizována Francisem Marionem "liškou bažin". Marionovi partyzáni, přibližně několik stovek mužů, operovali společně s dalšími nezávislými složkami Washingtonovy armády. Hlavní stan měli v bažinách Karoliny, narušovali britské komunikace a zabraňovali organizování přívrženců podporujících Brity. Takto podstatnou měrou přispěli k americkému vítězství. Republika Texas, krátce po revoltě v roce 1836, formovala malé skupinky jezdců známých jako "Texaští Rangers". Tito Rangers byli organizováni jako lehké jízdní jednotky. Jejich mise ochraňovali texaské hraničáře od indiánů, mexických banditů a občas také od mexických vojáků. Když začala mexicko-americká válka, brigádní generál Zachery Taylor měl několik Ranger kompanií zformovaných do jezdeckých oddílů vedených plukovníkem Johnem C. Hayesem. Rangers obraceli mizery a podvodníky na drsné hraničáře. Brigádní generál Taylor odpočátku cvičil Rangers jako zvědy a kavaleristy. Texaští Rangers drželi slávu Rangers při životě v letech 1846 až 1848 těžkými akcemi. Během občanské války nastal další důvod k organizování speciálních jednotek, takových jako Rangers. John S. Mosby, specialista na kavalerii, byl jeden z mnoha konfederačních Rangers. Věřil, že použití velké agresivity malými jednotkami může stonásobně silnějšího nepřítele přinutit k obraně. Se vstupem USA do II. světové války, Rangers přišli znovu na stránky historie. Major William O. Darby zorganizoval a aktivoval 1. Ranger prapor 19. června 1942 v Carrickfergusu v severním Irsku. Členové byli osobně vybraní dobrovolníci, účastníci Dieppe, 50 mužů účastnící se akce kanadských a britských komandos. První, třetí a čtvrtý prapor se zúčastnil s úspěchem severoafrické, sicilské a italské kampaně. Darbyho prapor razil cestu 7. armádě, která se vylodila v Gele a v Licatě, během vylodění na Sicílii a hrála klíčovou roli v následující kampani, která skončila kapitulací Messiny. Během obkličování Cisterny infiltrovali německé linie a hlídky v noci zaútočili bajonety, v boji muže proti muži zničili německý para regiment. 2. a 5. prapor se účastnil dne D, vylodění na pláži Omaha. Během krutého boje na pláži získali Rangers svoje oficiální motto. Když situace na Omaze začínala být kritická, velitel 29 pěchotní divize prohlásil, že veškeré jednotky musí vyčistit pláž a postoupit do vnitrozemí. Otočil se na nadplukovníka Maxe Schneidera velitele 5. Ranger praporu a řekl "Rangers veďte cestu". 5. prapor razil průlom a takto umožnil spojencům postoupit z invazních pláží do vnitrozemí. 6. prapor operoval v Pacifiku, vedl Ranger mise za nepřátelské linie, které zahrnovaly průzkum, průzkum bojem a dálkový průzkum. Byli prvním americkým kontingentem, který se vrátil na Filipíny, zničili klíčové pobřežní pevnůstky před invazí. Posílená skupina z 6. praporu zorganizovala záchranný oddíl, který osvobodil spojenecké válečné zajatce z japonského tábora v Cabanatuanu. Další jednotkou typu Rangers byl 5307. kombinovaný oddíl organizovaný a cvičící jako dálkový oddíl pro použití za nepřátelský liniemi v Japonci obsazené Barmě. Oficiální jméno jednotky bylo později změněno na 475. pěchotu jíž velel brigádní generál Frank D. Merrill. Jeho 2997 důstojníků a mužstva bylo známo pod populární přezdívkou "Merrilovi záškodníci". Muži tvořící Merrillovi záškodníky byli dobrovolníci z 5, 14, 154 a 33 pěchotního regimentu a dalších jednotek bojujících v jihozápadním a jižním Pacifiku. Tito muži zareagovali, když velitel štábu generál George C. Marshall hledal dobrovolníky pro rizikové operace. Tito dobrovolníci byli vysoce fyzicky vytrvalí a odolní, vytvořili cvičné a testovací pralesní jednotky. Před jejich vstupem do kampaně v severní Barmě, Merilovi záškodníci cvičili v Indii pod velením generála Orde C. Wingata z britské armády. Výcvik vedení LRRP probíhal od února do června 1943. Poprvé byli nasazeni při operacích 77. indické pěchotní brigády v Barmě. Od února do května 1944 byly operace záškodníků koordinovány s 22. a 38. čínskou divizí. Vedli průzkum v severní Barmě a čistili cestu výstavbě "Ledo road", která byla důležitým článkem mezi indickým železničním uzlem v Ledu a starou Barmskou cestou do Číny. Záškodníci bojovali od Hukwangského údolí v Severo-západní Barmě po Myitkyinu a řeku Irrawaddy. Během pěti velkých a třiceti malých bojů se střetli s veterány z 18. japonské divize, operujících v týlu hlavních japonských sil připravovali cestu Číňanům, ničili cesty a spojení. Vrcholnou akcí záškodníků bylo obsazení letiště v Myitkyině, jediného zpevněného letiště v severní Barmě. Toto bylo poslední vítězství Merillových záškodníků rozpuštěných v srpnu 1944. Z 3000 dobrovolníků 2400 padlo v 90 denním extrémně hazardním nasazení. S vypuknutím korejského konfliktu v červnu 1950 se vynořila potřeba Rangers. Sedmnáct výsadkových kompanii se zformovalo během září 1950 až zářím 1951 v Rangers Training Command ve Fort Benningu. 18náctá jednotka Rangers byla vytvořena v Koreji. V říjnu 1951 náčelník štábu generál J. Lawton Collins nařídil výcvik Rangers ve všech jednotkách armády. Velitelství pěchotní školy zřídilo Ranger department s úmyslem vypracovat instrukce pro Ranger kurz. Hlavní důvod pro výcvik Rangers byl v růstu standartu vycvičenosti všech bojových jednotek. Tento program byl stavěn na zkušenostech Ranger praporů během II. světové války a během Korejského konfliktu. Během Vietnamské války s úspěchem sloužilo 14. Ranger kompanii od Mekongské delty až po demilitarizované pásmo, tyto jednotky byly složeny z vysoce motivovaných dobrovolníků. Označovány jako nezávislé brigády polních armádních jednotek, řídili dálkový průzkum a operace do oblastí držených nepřítelem, jež byly ceněny vojenskou rozvědkou. Nejprve byly označeny jako LRRP a LRP, později přeznačeny na C,D,E,F,G,I,K,L,M,M,O, a P /Ranger/ Company 75. Infantry. V průběhu Vietnamského konfliktu, generál Abrams poznal nutnost vysoce vycvičených sil rychlé reakce, a proto nařídil aktivaci Ranger praporu o velikosti jako za II. světové války 1. a 2. prapor / Ranger / 75. Infantry. 1. prapor byl aktivován 8. února 1974. 1. prapor je v současnosti umístěn na Hunterově armádním letišti v Georgii, 2. prapor je ve Fort Lewis ve Washingtonu. Prozíravost Abramsova rozhodnutí o efektivnosti jednotek Rangers byla dokázána během americké invaze na Grenadu v říjnu 1983. Jak se dalo očekávat Rangers byli první. Během této operace nazývající se "Urgent fury", si směle vedli při výsadku z malé výšky /150m/ na letiště Point Salinas a dále při následujících operacích, kdy čistili hnízda odporu a zachránili americké studenty medicíny. Jako výsledek efektivnosti jednotek Rangers, oznámilo oddělení armády v roce 1984, že pod dojmem z rostoucí úrovně a síly Rangers aktivují delší prapor, známý jako štáb Ranger regimentu. Touto novou jednotkou byl 3. prapor, a štáb 75. Infantry. S těmito jednotkami vzrostla síla Rangers o 2000 mužů a okamžitě byly označeny jako Ranger jednotky. 3. února 1986 byla 75. Infantry přejmenována na 75. Ranger Regiment. 20. prosince 1989, byl 75. Ranger Regiment povolán ukázat svoji efektivnost v boji poprvé od své reorganizace v roce 1984. Štáb a všechny tři prapory zaujmuly postavení k operaci "JUST CAUSE" v Panamě. Během této operace byl 75. Ranger regiment vysazen dvěma současně vedenými výsadky na letiště Torrijos/ Tocumen a Rio Hato. Během 20. prosince až 7. ledna 1990 provedli Rangers několik misí v Panamě. Začátkem roku 1991, se části 75. Ranger regimentu rozmístily v Saudské Arábii k podpoře operace Desert Storm. Plněním těchto důležitých úkolů přispívajících k celkovému úspěchu operace udržovali Rangers vznešené tradice minulosti. Nedávno se 3. prapor účastnil akcí OSN v Somálsku. Jejich tvrdost a vynikající služba znovu ukázaly, že "Rangers lead the Way". Regiment stojí připraven provést mise k podpoře politiky USA. Současné tvrdé akce Rangers byly hodně viditelné dík nepřetržitým nárokům kladených na U.S. Rangers v jednotkách, které mají vysokou hustotu vojáků s Ranger kurzem jako 7., 10., 24., 25., 82., a 101. divize, LRSU detašment má uznávaný slušný podíl vyznamenaných v těchto jednotkách jejichž vojáci a velitelé jsou kvalifikovaní Rangers. Stejně jako v minulosti jsou Rangers v jednotkách Armády, Air Force, Navy a Maríny a jsou vůdčím proudem pro následující tvrzení "RANGERS LEAD THE WAY".



A takhle vypadá...

Ranger kurz

Ranger kurz armády Spojených států je přístupný všem vojákům v hodnosti Specialist Fourth Class až Captain schopným překonat základní zkoušku fyzické odolnosti. Kurz, který je hlavně kurzem hlídkové činnosti LRRP (Long Range Reconnaissance Patrol) je studován příslušníky armády, záložníky národní gardy a důstojníky v záloze. Většina zúčastněných, jež kurs dokončí, se vrací do svých původních jednotek, ale ti nejlepší, kteří si oblíbí obzvláště tvrdý život Rangers, mohou požádat o zařazení do praporu Rangers (1/75th, 2/75th, 3/75th). Americké námořnictvo (U.S. NAVY) již své příslušníky do kursu neposílá (má své elitní jednotky SEALs), avšak Ranger kurz je přístupný příslušníkům Americké námořní pěchoty (USMC).

Ranger kurz trvá 58 kalendářních dnů a má dvě hlavní funkce. Nejdříve se vyučuje, jak vést malou jednotku v týlu nepřítele. Na účastníky je vykonáván nepřetržitý tlak a velký nedostatek spánku se stává problémem, jež se prohlubuje s tím, jak kurz pokračuje. Je velmi časté vidět zcela vyčerpané vojáky na pokraji svých sil, jak opouštějí kurz několik dnů před koncem. Mimo výcvik technik velení kurz učí hlídkování na dlouhé vzdálenosti.

První část kurzu spočívá ve výcviku bezpečnostních návyků při střetu s překážkami, kde například musíte chodit po kládě široké 20cm a dlouhé 10m.

Kurz obsahuje i seskoky padákem, přičemž ti vojáci, kteří již paravýcvik absolvovali, ale v poslední době neskákali, opakují hlavní techniky. Některé lekce fyzické nauky a boje holýma rukama doplňují výcvik, kde se vyučují demoliční práce, pokročilé techniky seskoku a techniky zdravotní pomoci. Výcvik v orientaci se prohlubuje opakováním, přičemž se užívá náročných terénů při velmi malém čase na zvládnutí úkolu. Když rekrut dorazí do Fort Benningu a začne s výcvikem ve vedení hlídek, je již na pokraji svých sil a ve stavu, kdy ztrácí svou tělesnou váhu. Někteří studenti ztrácí i více než 20kg, protože strava se zakládá na občasných MRE (Meal Ready to Eat) dávkách a to ještě v tom lepším případě. Často i robustní typy s kulturistickými svaly jsou donuceni vzdát a mnoho mužů, jimž se podaří splnit konečný test, je zredukováno na pouhých 70kg a vzdorují z pouhé vášně.

 

Horský výcvik

Výcvik v horách se koncentruje na průzkum, hlídkovou činnost a individuální mise, jež trvají déle než výcvik ve Fort Benning. Vstřebávají se alpinistické techniky, které obsahují takovou zábavnou činnost jako evakuace zraněného ze srázu a slaňování na dvojitém laně ze 75m. Stálý nedostatek spánku je problémem pro všechny, protože otupuje koncentraci. Stále musíte bojovat proti únavě, abyste se vyhnuli vážným chybám. Halucinace jsou velice časté vzhledem k nedostatku spánku.

 

Výcvik v džungli

Dříve než seskočíte nad leteckou základnou Eglin na Floridě za účelem výcviku v bažinách a v džungli, je Vám povoleno 8 hodin spánku. Tento luxus je dán řádem armády, vzhledem k tomu, že psychicky a fyzicky zdeptaní muži by utrpěli vysoké neakceptovatelné ztráty během výcviku. Ale když se nacházíte ve Floridských bažinách většinou v jednom a pul metru vody, nacházíte se před nejnáročnější částí výcviku. Předcházející výcvik Vás vyčerpal, ale to co Vás čeká následujících 18 dní se nedá popsat. Osobní péče je zcela otázkou života, během kursu hlídkování na dlouhou vzdálenost za nepřátelskými liniemi. Během těchto misí v bažinách budete stále mokří a budete bojovat v bitvě bez konce proti zákopové nemoci a jiným zdravotním problémům. Péče o sebe sama je v tuto chvíli povinnost. Finální výcvik na Floridě obsahuje mimo jiné i slaňování z vrtulníku na dvojitém laně z výšky cca 20m a společné akce s podporou letectva. Scénář simuluje situaci, kdy se nacházíte za nepřátelskými liniemi a spojenecké jednotky provádí ofenzívu, přičemž tlačí nepřítele na Vás. Užíváte taktiku “kousni a uteč", kdy se skrýváte ve dne a útočíte v noci.